Balada:
- běžný a relativně přesně vymezený žánr
- tematicky zaměřena k zachycení marného zápasu člověka s přírodními nebo společenskými silami
- děj je spádný a vyúsťuje nejčastěji ve smrt hrdiny
- tento žánr má pevné místo v lidové slovesnosti
- zpracovává téma ponurého rázu
- končívá převážně katastrofou
- tzv. tragédie psaná písní
- v 19. a 20. st. se uplatnil i v psané literatuře (Karel Jaromír Erben, Jiří Wolker)
- žánr klasické balady pěstuje K. J. Erben- nadpřirozené bytosti, síly- nositelé tragična
balada sociální:
- nositeli tragična životní, sociální podmínky (Wolker, Neumann, Bezruč- Ostrava, Maryčka Magdónová)
romance:
- určena především tematicky
- v opozici k baladě volí optimistické téma- tato definice je velmi vágní a proto také autoři užívají označení romance pro různorodé texty
- tematika milostná nebo romantická
- je lehčího tónu než balada
- např. Jan Neruda- Romance o Karlu IV.
idyla:
- obrací se do oblasti venkovského a harmonicky pojaté života
- v řeckém prostředí nazývána arkadická poezie a v římské literatuře zařazována pod název ekloga
- původ v antice, starořecký původ
- zakladatel: Theokrytos
- idealizuje se prostý venkovský život, proti němu život ve městě
- převládají popisy prostředí, krajinomalby a drobné hádky, roztržky mezi pastýři
ekloga:
- římská varianta idyly
- skladba s pastýřskou tematikou
- milostné zápletky
- problémy- soupeření ve zpěvu (Vergilius: Básně pastýřské, Jaroslav Vrchlický)
- ekloga jako lyrický žánr se rozvíjela i na hranici renesance a baroka- německý teoretik Martin Opitz ji uvádí jako žánr pastýřské poezie
- v novější francouzské literatuře se v této souvislosti uvádí i termín pastorální poezie, avšak v českém kulturním prostředí má pastorála jiný význam- jde o vánoční duchovní píseň, která má pastýřské téma
poéma:
- ruská forma
- skladba s lyricky rozvinutým syžetem
- „básnická povídka“
- obvykle společensky závažný problém
