Existuje pět typů, první dva jsou nejvíce frekventované:
- synekdocha „pars pro toto“ ( =část za celek)- označení nějakého celku jeho částí: („mnoho jar, let“ místo „mnoho roků“, Kollár: Slávy dcera „Stůj noho“)
- Svatopluk Čech: Dosti nás (Jitřní písně):
Jak směšné byly našich předků cepy, když celý svět se zdvihl proti nim, a hle! svět celý zdrtil vůdce slepý a Táboru se klonil věčný Řím.
- synekdocha „singularis pro plurali“ ( =jednotné číslo za množné)- o skupině lidí nebo věcí mluvíme jménem jednoho přestavitele ( Karel Toman: Na mých polích praskal zlatý klas.)
- Svatopluk Čech: Tatrám (Jitřní písně)
Nechť honců Arpádových vnuk svou patu v leb vám ryje…
- synekdocha „totum pro parte“ (= celek za část)- označujeme část pojmenováním celku („londýnská City“)
S. Chalupka: Pri Jelšave Zadunelo pole. Pod kopyty koňou. Čata sa za čatou Rúti Turek po ňom;
Čata je za čatou Rúzi na Slováka A hromom udiera Junák na junáka.
- synekdocha „genus pro specie“ (= rod za druh)- slovo s nadřazeným významem- hyperonymum stojí ve větě místo podřazeného pojmu, který je nadřazeným pojmem pro rozličná hyponyma (auto, vlak, loď)
- V. Mihálik: Kriziaci
Sysle vybehnuvšie náhle z teplých dier- sami, sami, sami- osamená zver.
- synekdocha „species pro genere“ (= druh za rod)- např. „sytý hladovému nevěří“-sytý a hladový je pojmenování stejného druhu člověka, výraz člověk je označením rodu
- synekdocha se objevuje i v hovorové mluvě („moudrá hlava“, „nebyla tam ani noha“)
- uplatňuje se i ve výtvarném umění: Guillaume Apollinair: Eiffelova věž- tvoří optický znak Eiffelovy věže v kaligramu
