Opak hyperboly
- zdůraznění kladu dvěma zápory
- spočívá v tom, že místo myšlenkového dojmu nebo předmětu popře pojem opačný
- často jsou to 2 zápory (nemohu nepochválit), ale není to nutné, litotes je i obrat „není zrovna hloupý“
- tím, že se popře protiklad, zeslabuje se význam sdělení
- např. „není hloupý“ je méně, než kdybychom řekli „je chytrý“
eufemismus:
- z řec. eu = dobře, fémi = mluvím
- jde o snahu vyslovit nepříjemnou )popřípadě tabuizovanou) věc mírnějším způsobem
- většinou je vyjadřován v podobě opisu
- např.:
Pastevec písničku si něžně pobrukuje
Zatím co krávy už navždycky opouštějí
Tu velkou pastvinu i zhoubné květy její
Guillaume Apollinaire: sbírka Alkoholy, báseň Ocúny
Dohoří v ohně zlaté vůni
vosk mého těla- svíčka má.
Z vesnických, nočních hodin luny
Odbije moje dvanáctá. Sergej Jesenin: sbírka Modravá Rus, báseň Poslední básník ruské vesnice…
- zmírňující opis
- nejde o zeslabení, nýbrž o snahu říci nepříjemnou věc mírnějším způsobem, tedy o jev povahy kvalitativní
- často jde o projev jazykového tabu
- některé eufemismy jsou zlexikalizované (zesnul, opustil nás navždy, místo zemřel)
ironie (úsměšek):
- spočívá v tom, že vyjadřuje záporný vztah vyslovením pravého opaku toho, co máme na mysli
- druh ironie: perzifláž = skrytý úsměšek spočívající v tom, že se něco posměšného napodobuje
- určitý odstín ironie: paralepsis = figura řečnická, řečník předstírá, že něco přejde mlčením jako nevýznamné a tím na to upozorňuje
- ironie ve vypravování může být:
- subjektivní (romantická ironie): rozpor reality a ideálu
- objektivní (ironie osudu): člověk je zklamán zdánlivou přízní, příznačná pro antickou tragédii
- dvojznačná výpověď = amfibolie
- sarkasmus = kousavý výsměch
- satira = zvláštní postoj se silným emocionálním zabarvením
