Klasicismus:

• francouzský klasicismus se začíná opírat o jednotu času a děje
• navazuje na Aristotelovu Poetiku
• pětistupňové téma viz klasická tragédie + zákon tří norem

Dva základní žánry dramatu:

1. tragédie:

• „písně kozlů“, pěstuje se jako oslava boha Dionýsa
• chórické zpěvy, později část děje herci sami předvádějí- dialog 1. pol. 5. st. př. Kr. (Aischylos, Sofokles, Euripidés)
• hybatelé děje: předurčenost lidských osudů určují bohové
• prvotní předchůdce: dithyramb- monologický zpěv na oslavu boha Dionýsa
• je to hra s vážným obsahem, její hrdina se dostává do konfliktu se silami, které jsou silnější než on a jimž podléhá, často umírá

2. komedie:

• „píseň kómu“, průvod na oslavu boha Dionýsa
• skupiny lidí zpívají veselé písně
• vyžaduje komické situace
• je to hra představující skutečnost tak, že postavy i jejich jednání předvádí v karikované podobě, aby vynikla jejich směšnost

• staré komedie:

• měly politický podtext
• hlavní postava měnila stanovené politické uspořádání
• představitelé: Aristofanés (Jezdci, Mír, Žáby)

• střední komedie:

• nejsou orientovány politicky
• posunuje se k rodinnému tématu, domácí krb a rodina
• individualizované postavy
• představitelé: v Římě Plautus a Terecius
• milostné problémy, pletky, motiv odloženého dítěte

• nové komedie:

• rodinná témata
• 4.- 3. st. př. n. l.
• představitelé: Menandros, Tyfoklos