Občanská a sociální práva občanů

upravuje Ustava CR v článcích číslo 5 – 16 a 26 – 35
Základní lidská práva a svobody
způsobilost mít práva; právo na život; nedotknutelnost osoby a obydlí; osobní svoboda; právo na důstojnost, čest a jméno; právo mít majetek; svoboda pobytu a pohybu; svoboda myšlení, svědomí, náboženského vyznání, vědeckého bádání.
Hospodářská, sociální a kulturní práva
právo na svobodnou volbu povolání, právo na spravedlivou odměnu za práci, právo na přiměřené zabezpečení ve stáří a nemoci, právo na ochranu zdraví, právo na ochranu rodiny, právo na vzdělání, právo na příznivé životní prostředí.
PRÁVO, POJEM, vznik, PRAMENY PRÁVA.
PRÁVO
– soubor obecně závazných pravidel chování, vytvořený státem v určité zvláštní formě , který je státem vynutitelný tzn., že právo nemůže existovat bez státu.
– souhrn právních norem
Právo objektivní
Soubor pravidel (právních norem ) ( viz. výše ) je obecně závazný, takže i ten, kdo má jiný subjektivní názor na správnost nebo nesprávnost určeného chování, musí jej respektovat.
Soubor právních norem
Právo subjektivní
Je to míra možného chování právního subjektu
možnost chovat se určitým způsobem nebo určité chování vyžadovat ( vlastník má právo věc užívat, věřitel má právo požadovat splnění dluhu )
Je to synonymum slova oprávnění ( protikladem je právní povinnost )
Právo relativní
konkrétní povinnost určitého účastníka.
Např. právu věřitele na zaplacení dluhu odpovídá povinnost dlužníka dluh zaplatit
Právo absolutní
působí proti všem
známe konkrétního nositele práva, ale nositelé povinností jsou všechny ostatní subjekty
Např. právo vlastnické, jemuž odpovídá povinnost všech ostatních subjektů nerušit vlastníka ve výkonu jeho vlastnického práva.