Právní povinnost
nutnost chovat se určitým způsobem, tj., určitým způsobem jednat popř. se určitého jednání zdržet. Právní povinnost vyplývá z právní normy, anebo též z právního úkonu účastníka.
V právním vztahu odpovídá každému právu určitá povinnost.
např. právu věřitele na splnění dluhu odpovídá povinnost dlužníka dluh splatit nebo právu vlastníka užívat věc, odpovídá povinnost všech ostatních osob nerušit ho v užívání
Často má jeden účastník zároveň práva i povinnosti.
např. zaměstnanec v pracovním poměru má povinnost vykonávat práci podle pokynů zaměstnavatele a zároveň má právo na mzdu, dovolenou, atd.
Práva třídíme na :
Práva relativní a absolutní
Relativnímu právu odpovídá vždy konkrétní povinnost určitého účastníka. Již pří vzniku právního vztahu je známa konkrétní osoba, která je nositelem povinností
např. právu věřitele na splnění dluhu odpovídá povinnost dlužníka dluh splatit.
Absolutní práva působí proti všem. Známe sice konkrétního nositele práva resp. oprávnění, ale nositelé povinností jsou všechny ostatní subjekty.
např. právu vlastníka užívat věc, odpovídá povinnost všech ostatních osob nerušit ho v užívání
Práva majetková a nemajetková
Typickým majetkovým právem je pohledávka, nemajetkovým právem je např. právo na ochranu osobnosti.
Obsahem závazkového právního vztahu jsou relativní práva.
U závazkových právních vztahů rozeznáváme:
závazky ze smluv ( právních úkonů )
závazky z porušení práva ( protiprávních úkonů )
Povinnosti třídíme na:
Povinnosti majetkové a nemajetkové
Povinnost dát, konat, nekonat, strpět
