Teorie románu:

prozaický epický žánr, jenž v dějinách literatury prošel značným vývojem a jehož struktura je velmi volná a pružná
je rozsáhlejší, jeho fabule se nerozvíjí přímočaře, ale rozvětvuje se několika směry, zachycuje různá společenská prostředí, osudy mnoha postav a vedle hlavního děje obsahuje i četné epizody
název román pochází ze středověku, kdy se v románských zemích začala termínem le conte roman označovat literární díla psaná národním jazykem
nejstarší román světa: Vyprávění od Gendžim
zárodky: starořecká a starořímská literatura
milostná, dobrodružná a fantastická tematika- první středověké romány- navazují na rytířské eposy as veršovaná zpracování antických témat
rytířské romány, pastýřské romány
román novodobý: renesance- Rabelais: Gargantua a Pantagruel, pikareskní romány: Cervantes- Don Quijote de la Mancha
román společenský
výchovný román
vývojový román: Fielding- Tom Jones
v realismu je román hlavním literárním žánrem
v 19. st.- tematické třídění
dobrodružný román: nejstarší, dramatický děj, množství zápletek s výraznými motivy nebezpečí
detektivní
fantastický

historický román
psychologický román
válečný román
román- řeka: rozsáhle založené románové dílo, jež v chronologickém sledu zachycuje osudy jedince, rodiny či skupiny lidí