a) Podle metody a způsobu výkladu
jazykový – zjištění smyslu slov, vět, gramatic.pravidla..
logický – vědecké poznatky, formální logika, právní argumentace-důkaz vyloučením (taxativ. vyjmenování, co je trestné jiné nejsou trestné), úsudek a důkaz od většího k menšímu (pokud je ve váž. případech ohrožení vlastník povinen poskytnout svou věc k záchranným účelům, je to povinen učinit i držitel, který má věc půjčenou-má slabší právo k věci), úsudek od menšího k většímu (pokud méně závažný čin je podle zákona trestný, je trestný i čin stejného druhu závažnější), argument ad absurdum (vyloučení nemožného výkladu)
systematický – př. soudce je vázán zákonem, soulad jiného právního předpisu se zákonem je oprávněn posoudit. V případě rozporu postupuje podle zákona. Naproti tomu, dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústav. zák, předloží věc ústavnímu soudu, který pak postupuje dle zvl. zákona a ústavy.
teleologický – všeobecný výklad a konkrétní výklad. Použití všech metod by mělo vést k jednoznačnému výsledku a interpretačnímu stanovisku. To lze ještě konfrontovat se společenským posláním normy…
historický – objasňování smyslu práv. normy v souvisl. s cílem, který byl sledován jejím vydáním.
podle poměru smyslu právní normy a jejího slovního vyjádření
výklad doslovný – adekvátní – když smysl a slovní vyjádření práv. normy jsou identické.
výklad zužující – když smysl je užší než slovní vyjádření (každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací; avšak pracovněprávní způsobilost je až od 15 let zúžení.)
výklad rozšiřující – smysl je širší než slovní vyjádření (povinnosti mohou být ukládány jen na základě zákona a v jeho mezích) – rozumí se tím i podzákonné normy, které jsou též závazné rozšíření.
