Obecné principy práva ES
Obecné principy práva ES:
1. princip subsidiarity: v oblastech, které nespadají do jeho výlučné působnosti, vyvíjí Společenství činnost v souladu s principem subsidiarity jen tehdy a potud, pokud cílů navrhované činnosti nemohou dostatečně dosáhnout čl. státy a pokud jich lze z důvodů rozsahu či účinků navrhované činnosti lépe dosáhnout na úrovni Společenství. Tato formulace podstatně omezuje možnosti Společenství a sféru jeho aktivit v ochraně živ. prostředí. Typickými problémy, které jsou jednoznačně lépe řešitelné na úrovni ES jsou: přeshraniční environ. problémy (směrnice o ochraně divoce žijících ptáků, směrnice o ochraně přiroz. stanovišť atd.), opatření stanovující spol. požadavky na kvalitu výrobků, opatření na ochranu proti emisím, jejichž cílem je zajistit vysokou úroveň živ. prostředí na území celého ES.
2. princip proporcionality : viz Řím. smlouva: „ Činnost Společenství nepřekročí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů této smlouvy“. Aplikace tohoto principu má tyto důsledky:
– právo ES omezuje závazky ukládané čl. státům na minimum
– opatření přijímaná na úrovni ES ponechávají čl. státům max. volnost jednání
– právo ES používá pokud možno co nejvíce min. standardy, které čl. státům umožňují přijmout standardy přísnější
– převažujícím pramenem práva jsou směrnice spíše než nařízení, často se také používají doporučení, dobrovolné kodexy chování, nařízení se používají hlavně v případech, kdy je nezbytný jednotný přístup k řešení problému
