4. Normy občanského práva

Právní normy a právní instituce
-PN = základní (a nejmenší) stavební kameny P
-PN obsahují příkazy, zákazy a dovolení (výslovné, vyplývající z příkazu či mlčky)
-logicky převoditelné, tj. příkaz jistého chování je implicitně zákazem jiného
-můžeme dělit na:
a) nepodmíněné
-ex lege (§415)
b) podmíněné
-drtivá většina PN OP
-vázány na právní skutečnost (nějaká vnější skutečnost)
-součást PN
-v jejich důsledku se zákonem obecně stanovená p&p realizují v podobě individuálních subjektivních p&p
-právní institut a právní instituce
-Z tento výraz nezná, používán v hovorovém a literárním jazyku
-nejasný význam, stejně jako vzájemný vztah (často používány jako synonyma  používá se pouze jeden)
-jde o celistvý (mimonormativně daný) soubor PN
-v OP většinou dáno ekonomickou souvislostí předmětu (dědění, vlastnictví, koupě, nájem, promlčení, postoupení pohledávky, etc)
-jeho obsah částečně závisí i na mluvčím
-občas intuitivní

Logická struktura právní normy
-dosti rozmanitá a složitá
-abstrakcí z PN lze jejich strukturu redukovat na několik málo variant
-základem PN je normativní věta (jazykové vyjádření příkazu, zákazu či dovolení)
-struktura PN (H, D, S – civilní)
a) h → Md (operátor M znamená „má býti“) (symbol → se čte: „jestliže, pak)
b) h ~ d & MS (symbol ~ vyjadřuje negaci a & vyjadřuje konjunkci)
-S = sankce jsoucí sekundární povinností
– čteme: Jestliže nastala hypotéze, má nastat dispozice.
Nastala-li hypotéza a nenastala-li dispozice, má nastat sankce

Právní normy kogentní a dispozitivní
-v OP převažují D (smluvní autonomie)
-v pochybnostech o povaze PN, je tato považována za D
-kogentní PN:
-souvisí s veřejnými zájmy
-nemůže být vyloučeno ani omezeno
-např. formální náležitosti psané závěti
-přispívají k ochraně hospodářsky slabších účastníků OP (hl. smluvních) vtahů (koriguje potencionální nerovnost stran, které mohou vést k nežádoucímu neúnosnému zatížení pouze jedné ze stran)
-např. ochrana spotřebitele
-kogentnost někdy vyplývá ze samé PN (kategorický příkaz) či nutno dovodit interpretací X OBZ je proto v § výslovně vypočítává
-dispozitivní PN:
-použití těchto PN může být vyloučeno souhlasným projevem vůle účastníků PÚ
-subsidiární stanovení p&p pro případ, že se nedohodnou jinak (autonomie vůle)
-patří sem i povolení smluvního založení Z výslovně neupraveného právního následku (§ 51 dovolující uzavřená contractus innominati)
-někdy přímo ze Z („…není-li stanoveno jinak“), jindy interpretací

Působnost právních norem
-druhy působností:
1) věcná
-stanoví jaké vztahy upravují PP
-v OZ §1/2 + §2/2,3

2) osobní
-pro které subjekty platí PP

-dva aspekty:
a) jen občané X občané + cizinci resp. bezdomovci (za jakých podmínek a v jaké míře)
b) všechny subjekty českého P (FO, PO a stát) X okruh některých PO či FO (vojsko, banky, etc) – OZ má univerzální platnost

3) prostorová
-na jakém platí území (zákon platí i nad územím i pod ním)
-platný OZ působí zásadně na území ČR
-nutno stanovit kolizní PN (kdy se na právní vztahy situované v cizině použije české právo a naopak)

4) časová
-od kdy do kdy platí ( je účinný)
-v OZ zmatek, neboť po mnoha novelách některé části derogovány, jiné platí až po nějaké (v Z stanovené) době, etc
-pravá a nepravá (od vstupu Z v platnost se vztahy vzniklé před tímto datem řídí dle nového PP) retroaktivita
-pravá retroaktivita není v OP (narozdíl retroaktivity v neprospěch obžalovaného od TP) výslovně zakázána, ale je v rozporu s právním státem (čl. 40L ods. 6 )

Aplikace a interpretace právních norem
-2 smysly:
1) širší
-realizace (používání) PN SO i chování FO a PO dle práva (secundum legem)

2) užší
-používání PN SO (v OP dle §4 zásadně soud, pokud Z výslovně nestanoví jinak)
-toto chápání převažuje v současné literatuře
-zvl. případ aplikace PN OP = per analogiam (dle obdoby) – druhy analogie v teorii P:
a) analogia legis
-hl. v důsledku innominálních kontraktů (ve smyslu §51 OZ)
-SO aplikující P musí rozhodnout i v případě, že konkrétní právní vztah není upraven v Z (v právním státě je odmítnutí spravedlnosti tj. denegatio iustitiae nepřípustné)  použije PN řešící podobnou otázku (způsobem per analogiem legis)
-OP výslovně dovoluje (§853), dokonce není omezena na OZ, ale možno použít PN z celého OP (resp. SP)
b) analogia iuris
-neexistuje žádná podobná PN – i tak musí rozhodnout – teorie OP připouští (ač to OZ na rozdíl od OBZ §1/2 výslovně neuvádí) rozhodování dle obecných zásad OP (resp. SP)
-interpretace PN OP
-před aplikací nutno zjistit skutkovou podstatu a PN vhodnou pro aplikaci = interpretace
-nutno vyložit text mmj. i ve vztahu k době a společenské situaci, kdy PN vznikla, stejně jako účel a poslání PN či vztah k jiným PN, etc
-výkladové metody: logická (patří sem i analogie), gramatická, systematická a historická
– interpretaci rozeznáváme podle subjektů, které podávají výklad:
a) výklad autentický (legální) – prováděn orgánem veřejné moci a orgánem, který PN vydal
– v minulosti předsednictvo NS ČSFR a později ÚS ČSFR do r. 1992, dnes:neexistuje
b) výklad soudní
– 2 formy:
1.výklad obsažený v pravomocném rozhodnutí v konkrétní věci, působí mezi
stranami řízení, je pro ně obecně závazný
2. slouží i k sjednocování judikatury (stanoviska NS v Sbírce rozhodnutí a stanovisek soudu) – nejsou obecně závazná, ale působí jako by závazná byla (svpu autoritou a přesvědčivostí) – podílejí se na faktickém dotváření práva
c) výklad vědecký (doktrinární) – v odborné literatuře, je nezávazný