Common law
zvykové právo, precedenty jsou převažujícím pramenem). Precedent-používá se pro řešení případů, které nejsou normativně upraveny. Rozhodnutí vrcholných nezávislých soudů se potom používá při výskytu podobných, stejných případech v budoucnu. (použití analogie v právu). Protože má právo v těchto anglosaských zemích dlouhou tradici, ustálily se velmi pevné zvyky v chování – každý je dodržuje a není třeba je převádět do psané podoby-podmínkou je, že vymezují chování určitě a jednoznačně. V některých, např. islámských zemích se vyskytují určité společné prvky, které byly dříve významnější než dnes, zvláště v oblasti dědického, rodinného a vlastnického práva. Další typy právních systémů jsou co do významu zanedbatelné.
Prameny práva
– formy ve kterých je objektivní právo obsaženo. Pravidla, která nemají ve státě uznanou formu pramenů práva, nejsou právními normami. Prameny práva dělíme na:
a) právní normy vydávané státními orgány s legislativní pravomocí (normativní právní akty)
b) zvyklosti (právní akty)
c) smlouvy normativního charakteru
d) obecné právní zásady a jurisprudence
(jsou „psané a nepsané“)
ad a) Normativní právní akty
– jsou výsledkem cílevědomé normotvorné (legislativní činnosti) orgánů veřejné (státní) moci, obsahující právní normy. Od normativních právních aktů rozlišujeme individuální právní akty, tj. rozhodnutí vztahující se jen na jedinečné případy v právní praxi jakožto akty aplikace práva (právních norem).
Legislativní proces – proces tvorby normativních právních aktů. Je regulován pravidly zakotvenými v právních normách, jako jsou ústavy, v jednacích řádech zákonodárných sborů, popř. v zákonech týkajících se územní samosprávy a ve vyhlášených právních předpisech. V užším slova smyslu termín „legislativní proces“ znamená proces směřující k vydávání zákonů, v širším slova smyslu se týká také vydávání nižších normativních aktů.
Hlavní otázky při tvorbě jsou:
