Perifráze:
- řec. perifrasis = opis
- básnický opis, nepřímé pojmenování
- označení jevu nikoli jeho přímým pojmenováním běžným názvem, ale obšírnějším opisem, souborem představ, které se k němu pojí
- používá se tehdy, když se autor chce vyhnout častému opakování jednoho obratu nebo chce svůj styl zkrášlit
- např.:
„dřěvo sě listem odievá“ = přichází jaro (staročeská píseň) „již na něm roste trávníček = zemřel (K. j: Erben: Kytice) „kdo v zlaté struny zahrát zná = básník (V. Hálek: Večerní písně)
- vzniká tím, že předmět nebo pojem nepojmenujeme přímo, ale vyjmenujeme jeho znaky
- metonymické je zde to, že se označí některá vlastnost nebo dílčí aspekt místo celku
- zvláštní typy perifráze:
- adynaton (nemožné): je opis pojmu „nikdy“
- akumulace: výpočet jednotlivých podřízených pojmů místo pojmenování pojmu nadřazeného (šachovnice = vonného dříví plocha černobílá)
epiteton:
- v některých poetikách se řadí mezi tropy
- básnický přívlastek
- nemění substantiva
- epitheton constans: stálý, stálou vlastnost, tradiční, stabilní pojem, vyvíjelo se zcela jinak, příznačný pro homérské eposy
- epitheton ornans: ozdobný, mimořádnou vlastnost, vyvíjelo se zcela jinak, volba přívlastku zůstala svobodná (modré chrpy v dáli, jasná zeleň, sličná a milý)
- metaforické epiteton: např. smaragdová niva
- metonymická epiteta: vyznačují typický druhový znak daného komplexu, např. hučící ulice
oxymóron:
- řecky oxys = kyselý, móros = pošetilý
- spojení slov, zpravidla podstatného jména s přívlastkem, významem si odporujících, jako např. zdravý nemocný, veřejné tajemství
- takovým spojením vzniká obvykle nový význam, v němž se rozpor vlastně ruší
- Horatius jej definoval jako „neshodnou shodu řeči“
- oxymóron se objevuje také v titulech literárních děl, např. Otokar Březina pojmenoval svoji sbírku Svítání na západě nebo L. N. Tolstoj svůj román Živá mrtvola
- zvláštní typ epiteta, tj. takové epiteton, kde je logický rozbor mezi lexikálním významem substantiva a lexikálním významem adjektiva (menší polovina)
- spojení významově protikladných slov (zdravý nemocný, živá mrtvola)
- např.:
zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk, zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit, zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit, zapomenutý hrob, věčnosti skleslý byt, vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas, mrtvé labutě zpěv, ztracený lidstva ráj, to dětinský můj věk. Karel Hynek Mácha: Máj (3. zpěv)
