NUTNÁ OBRANA

– § 13 – odvracení útoku na společenské vztahy chráněné TZ, a to činem, který by jinak byl trestným činem namířeným proti útočníkovi – je k ní oprávněn kdokoliv, i když útok nesměřuje přímo proti němu – směřuje proti útoku, který přímo hrozí nebo trvá – útok je úmyslné, protiprávní jednání člověka, jež je nebezpečné pro společnost; útok nemusí být TČ a tak se nevyžaduje, aby útočník byl osobou trestně odpovědnou; útok musí ohrožovat některou z hodnot chráněných TZ – vyprovokuje-li obránce útok v úmyslu spáchat proti útočníkovi TČ, nejde o nutnou obranu – proti činu v nutné obraně není přípustná obrana – nežádá se subsidiarita – tzn. že podmínkou nutné obrany není okolnost, že nebylo možné se vyhnout útoku jinak (útěkem, přivoláním policie) X v případě útoků dětí, nepříčetných osob a osob jednajících v omylu je tomu jinak – je nutná přiměřenost obrany è obrana nesmí být zjevně nepřiměřená způsobu útoku; způsob útoku nelze ztotožňovat s intenzitou útoku, i když ji zahrnuje (intenzita je dána tím, zda jde o individuální / kolektivní útok; se zbraní / beze zbraně; jaký je poměr sil;…), ke způsobu útoku patří i hodnoty, proti nimž útok směřuje; hrozící škoda;… – nelze požadovat proporcionalitu mezi škodou hrozící z útoku a škodou způsobenou obráncem; škoda způsobená obráncem může být větší, mezi škodami však nesmí být výrazně hrubý nepoměr; obrana se nemusí omezit na pasivní obranu, může být aktivní – o vybočení (exces) z mezí nutné obrany jde u: – excesu intenzivního – obrana byla zjevně nepřiměřená způsobu útoku – excesu extenzivního – obrana nebyla s přímo hrozícím nebo trvajícím útokem současná (bylo v ní pokračováno po skončení útoku nebo byla předčasná) – vybočení z mezí nutné obrany je podle § 33 f) stejně jako u krajní nouze polehčující okolností – odpovědnost při odvracení domnělého útoku se posuzuje podle zásad o skutkovém omylu