Zákony:
– dominující vnitrostátní pramen SPP – zásada svrchovanosti (přednosti) zákona – sám může být zrušen n. měněn pouze zákonem nebo ÚZ, předpisy nižší síly jím mohou být zrušeny – správa je povinna zákony prosazovat a aktivně uskutečňovat – jsou zde tyto oblasti pr. úpravy: kde je požadována vždy forma zákona (výhrada zákona); kde vztahy mohou být upraveny v předpisech nižší pr. síly; kde je výlučně příslušná normotvorba exekutivy – výhrada zákona – nejčastěji chápáno jako zásada, že urč. věci mohou být upraveny pouze formou zákona n. na základě jeho delegace X Hoetzl tím ale rozumí jen případy, kdy je požadována výlučná úprava zákonem => zákaz delegace – okruh věcí, které musí mít zákonnou formu – 2 póly, mezi nimiž se řešení pohybuje: – vyhrazený zásah – plná vázanost = každý akt ve správě musí mít zákonný základ – u nás je ten 2. pól – zákon je vždy základem činnosti správy è v našem pr. řádu tedy výhrada zákona znamená případy, kdy urč. vztahy lze upravit jen zákonnými normami – zákonodárce musí stanovit působnost, subjekt (např. čl. 79 Ú), v zákl. rysech proces rozhodování, obsah a rozsah zásahů do práv n. stanovení jejich povinností (Preambule, čl. 4 Listiny,…) účel jimi sledovaný è tím je obecně určen rozsah výhrady zákona; to je ale doplňováno dalšími výhradami – týkají se hlavně oblastí základních práv a svobod a výkonu státní moci (=> čl. 4 odst. 2 L)
