4. Základní znaky přirozenoprávního myšlení (předmět zkoumání, metody, stručný vývoj a hlavní myslitelé jednotlivých období).
Znaky přirozeného práva a) -přirozené právo je přirozený (daný) jev, jenž nezávisí na vůli lidí, proto je univerzální a má obecnou platnost: platí vždy a pro všechny lidi b)-je mu přisuzována stabilita, neměnnost (věčnost:bude trvat, pokud bude existovat společnost c)-přirozené právo je přirozený nárok člověka, jenž plyne z jeho místa ve světě nebo postavení ve společnosti d)-realizace přirozeného práva zaručuje spravedlivé (dobré) společenské vztahy e)-přirozeně právní myšlení je dualistické a předpokládá vždy existenci zákonného práva: přirozené právo tvoří hodnotový a morální základ zákonného práva Stručný vývoj a hlavní myslitelé jednotlivých období V dějinách bylo zformováno několik výrazných teorií přirozeného práva na základě různého pojetí „zdroje“ přirozeného práva 1) hledání absolutního zdroje práva, resp.normativity vůbec, typický pro starověké právní myšlení (Hérakleitos, Platón, Aristotelés). Zdroj a podstata odvozovány z řádu univerza nebo přirody 2) absolutní zdroj práva jako idea boha jakožto kreativní síly (T. Akvinský), zdroj přirozeného práva- boží rozum 3) na základě novověkého pojetí člověka jako subjektu poznání a jednání dochází k výkladu přirozeného práva jako nároku člověka, důvod tohoto nároku různě interpretován: a) nárok daný přirozených stavem člověka (Hobbes, Locke) b) nárok zdůvodněný lidským rozumem (Kant) c) nárok odvozený z tzv. Natur der Sache (Radbruch, Malhofer)
