3.Vztah práva a morálky z hlediska vývoje právního positivismu (Austin, Hart, Kelsen, Dworkin)

Vztah práva a morálky – různé pojetí, vlivem kulturní, filosofické, náboženské atd. tradice Právo a morálka nemají nic společného– mezi právem a morálkou není žádný vztah, jsou to dva striktně odlišné normativní systémy (J. Austin, H.Kelsen– Ryzí nauka právní) – Právo vyjadřuje racionálně-logicky, objektivně stanovenou povinnost, – Morálka vyjadřuje subjektivní stanovenou povinnost Z tohoto důvodu právo nemá a nemůže mít nic společného s morálkou, jsou to dva odlišné normativní jevy, mezi kterými neexistuje žádný vztah Tento model vztahu práva a morálky vede k prohloubení právního formalismu. Systémový přístup: mezi právem a morálkou je komplementární vztah, tzn. nejde o vzájemné podmiňování, ale ohraničení, vymezení (tam, kde končí hranice jednoho nastupuje fungování druhého). Tento přístup je již pozorovatelný v Hartově pojetí práva a morálky, resp. v jeho vymezení tzv. „minimálního obsahu přirozeného práva“. (H.L.A. Hart 1907-1992) Komplementarita: doplnění, fungování systému si vyžaduje kooperaci subsystému; společnost jako systém si vyžaduje jak fungování morálky, tak fungování práva; oba systémy mají stejný význam, žádný z nich není nadřazený, důležitější, první atd. Hartovo pojetí komplemantarity práva a morálky: Hart uvádí pět obecně platných elementárních důvodů komplementarity práva a morálky v souvislosti, kdy mluví o minimálním obsahu přirozeného práva Hranice mezi morálkou a právem vzniká podle Harta důsledkem: a) lidská zranitelnost: existence konfliktů, které musejí být řešeny pravidly a to jak morálními tak právními; b) přibližná rovnost: to vede k tomu, že vztahy mezi lidmi mohou být regulovány na základě solidarity, ale také mohou vznikat situace, kdy se projevuje převaha silnějšího. Tato skutečnost vede k potřebě právního systému, který by disponoval pravidly vyrovnávajícími nerovnosti c) omezený altruismus: společenské vztahy charakterizuje solidarita a altruismus různé intenzity závislé na morálním uvědomění lidí; nutnost právní regulace ve formě trestně právních norem jako brzdy násilí, která kdyby neexistovala, tak pro společenský život by to mohlo znamenat zkázu d) omezené zdroje: společenským vztahům je vlastní směna, výměna statků a služeb, proto je nutné, aby existovala závazná pravidla a předpisy, jež by vedly ke spravedlivé výměně; e) omezené porozumění a síla vůle: společenské vztahy tvoří jedinci s různou schopnosti porozumění a síly vůle, což se promítá do potřeby existence mechanismů donucení ke kooperaci (smlouva apod.) Dworkin – Odlišnost práva od morálky je dána speciální kompetencí právních institucí, tzn.existence právního řádu je odvozena z určité právní teorie.