16. Ukládání trestů

– ZÁSADY UKLÁDÁNÍ TRESTU – dva základní principy: – princip zákonnosti TP – a princip individualizace – druh a intenzita trestu musí být soudem v každém konkrétním případě stanoveny tak, aby odpovídaly všem zvláštnostem případu è je mezi nimi úzká souvislost, protože samotný TZ požaduje individualizaci trestu (hlavně v § 31, 33, 34) – základem pro ukládání trestu je § 23 o účelu trestu – jde o to zvolit trest, který by mohl pozitivně ovlivnit budoucí pachatelovo chování è proto dosavadní soudní praxe volí u recidivistů často ústavní zacházení (nepodmíněné odnětí svobody, ochranné léčení,…) a u nahodilých pachatelů, u nichž je TČ excesem, spíše tresty nespojené s odnětím svobody è reforma systému trestů by však měla vést k širšímu využívání alternativních trestů nejen pro nahodilé pachatele – § 31 odst. 1 – tresty musí být především přiměřené stupni nebezpečnosti TČ pro spo-lečnost a je nutné přihlédnout k možnosti nápravy a také k poměrům pachatele – majetkovým, rodinným, zdravotnímu stavu,… – jde o poměry v době ukládání trestu – aby bylo možné správně vystihnout stupeň nebezpečnosti è je nutné vycházet z přísluš-né zákonné trestní sankce, a jednak ze zvláštností daného TČ; zákonné trestní sankce jsou výrazem typového stupně nebezpečnosti pro společnost, který je pro TČ daného druhu příznačný; trest je trestní sankcí určen: – alternativně – soud smí posoudit, který z trestů je třeba uložit – rámcově – je stanovena dolní a horní hranice / nebo jen horní hranice [horní hranice trestu odnětí svobody se zvyšuje jen u zvláště nebezpečného recidivisty a u pachatele TČ spáchaného ve prospěch zločinného spolčení; horní i dolní hranice tohoto trestu se snižuje u mladistvých na polovinu; dále lze uložit odnětí svobody pod dolní hranici i z důvodů v § 40, § 32 odst. 2 TZ a § 32 ZSVM] – v rámci zákonné trestní sankce je třeba vybrat a vyměřit trest tak, aby odpovídal individuálním zvláštnostem stupně nebezpečnosti činu – zatímco zákonné znaky TČ rozhodují o tom, podle které trestní sazby bude vyměřen trest X o volbě a výměře trestu v rámci zákonné trestní sazby rozhodují pouze jeho individuální zvláštnosti – obecné polehčující a přitěžující okolnosti jsou demonstrativně vypočteny v § 33 a § 34; za takovou okolnost je možné považovat pouze takovou skutečnost, která má vliv na stupeň nebezpečnosti činu a která má nepochybný význam pro dosažení účelu trestu a proto i pro jeho vyměření