8. Subjektivní stránka trestného činu

– do subjektivní stránky se zahrnují vnitřní znaky, týkající se psychiky pachatele; nej-významnější z nich je zavinění, které má formu úmyslného zavinění nebo zavinění z nedbalosti – zavinění je podmínkou trestní odpovědnosti è § 3 odst. 3 – k trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li tento zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti – zavinění je jediným obligatorním znakem subjektivní stránky TČ; ostatní znaky – jako např. pohnutka – jsou fakultativní (jsou zákonnými znaky jen některých TČ) – v trestním řádu se užívá pojem vina, který je však nutné odlišovat od pojmu zavinění – zavinění je vnitřní (psychický) vztah člověka k určitým skutečnostem, jež zakládají trestný čin, ať již vytvořených pachatelem nebo objektivně existujících bez jeho přičinění – zavinění podle § 4 a § 5 je budováno na složce vědění (zahrnuje vnímání i představu) a na složce vůle (chtění i srozumění) è dvě formy zavinění: úmyslné zavinění, kde je složka vědění i volní, a zavinění z nedbalosti, kde volní složka chybí – nepříčetnost vylučuje zavinění X výjimkou jsou případy kulpózní a dolózní actio libera in causa – obsah zavinění – § 4 a) – zavinění se vztahuje na způsob v tomto zákoně uvedený; § 5 a) – zavinění se vztahuje na porušení nebo ohrožení zájmu chráněného tímto zákonem è zavinění se musí vztahovat v podstatě na všechny skutečnosti, které jsou znakem skutkové podstaty TČ – zvláště následek (výjimkou jsou samozřejmě znaky subjektivní stránky) è pokud jde o znaky skutkové podstaty TČ, obvykle postačí, zná-li pachatel fakta, která jim lze podřadit; pokud skutková podstata obsahuje znak, který znamená právní pojem, právní vztah,…(jde o tzv. normativní znaky skutkové podstaty TČ), je třeba, aby se zavinění vztahovalo i na tento znak – postačí však laická představa pachatele