Přenositelnost práv penzijních systémů v EU
novelu schváleného zákona o činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění členských států EU na území ČR, popř. vypracování nového právního předpisu řešícího danou problematiku.
Pozice EK, Evropského parlamentu (EP) a členských států je poměrně protichůdná. Zatímco EK a EP tuto Směrnici všeobecně podporuje a snaží se o její schválení, členské státy se v této podobě spíše jejímu vzniku brání.
Zástupce EK při prvním jednání v Pracovní skupině pro sociální otázky zdůraznil význam Směrnice s tím, že EK se otázkou přenositelnosti důchodových nároků v zaměstnaneckém penzijním připojištění zabývala přes 20 let. V současné době se však otázka mobility pracovníků v rámci EU stala nanejvýš aktuální v rámci plnění Lisabonské strategie, řešení dopadů stárnutí a restrukturalizací v EU, když přitom v EU neustále vzrůstá význam doplňkových důchodových systémů při udržování náhradového poměru důchodců. Schválení předložené Směrnice (do roku 2007) je jedním z úkolů uvedených v Lisabonském akčním plánu EU. Materiální základ Směrnice je stejný jako u Směrnice 98/49/ES o ochraně nároků na doplňkový důchod zaměstnanců a samostatně výdělečně činných osob pohybujících se ve Společenství.
Dne 4. května 2006 se ve Výboru pro zaměstnanost a sociální věci Evropského parlamentu uskutečnilo veřejné slyšení k návrhu Směrnice, kterého se kromě EK zúčastnili zástupci některých národních asociací penzijního průmyslu (z Holandska, Německa, Švédska), Evropské federace penzijního pojištění a Evropské asociace penzijních institucí veřejného sektoru. Ti zejména zdůraznili, že Směrnice jde za rámec usnadnění portability, harmonizuje podmínky zaměstnaneckého penzijního pojištění, čímž vzniká otázka porušení principu subsidiarity. Směrnice podle jejich názoru vyvolá zvýšené finanční náklady (včetně administrativních) na úkor penzijních práv pojištěnců. Současně zpochybnili pozitivní efekt Směrnice na možné zvýšení mobility pracovníků. Názory poslanců na směrnici se různí. Poslanci ze skandinávských zemí, kde jsou zaměstnanecké penzijní systémy založené na kolektivních smlouvách, vyjádřili obavy z toho, že v případě převodu penzijních práv (v důsledku odchodu zaměstnanců), jakož i v případě povinné valorizace odložených penzijních práv odešlých zaměstnanců, bude narušena finanční rovnováha podnikových penzijních plánů a zaměstnanci, kteří v podniku zůstanou, budou na svých právech kráceni.
Zpravodajkou k návrhu Směrnice ve výboru EMPL byla určena poslankyně Ria Oomen-Ruijten z Holandska (EPP/ED), která dne 31. 5. 2006 předložila návrh své zpravodajské zprávy a pozměňovací návrhy ke Směrnici. Ve své zprávě se snaží reagovat na značnou různorodost v zaměstnaneckých penzijních systémech členských zemí (včetně různorodosti jejich financování) a navrhuje zejména uplatnění Směrnice až na důchodové nároky vzniklé po vstupu Směrnice v platnost, zrušení výjimek z požadavku přenositelnosti penzijních nároků (v čl. 9 Směrnice), úpravu principu valorizace odložených penzijních práv (zajištěním rovného zacházení mezi příjemci odložených nároků s aktivními účastníky systému, kteří odcházejí do důchodu), umožnit převádění penzijních nároků osob dočasně nezaměstnaných (do 6 měsíců od nástupu do jejich nového zaměstnání). První diskuse nad zprávou zpravodajky proběhla na schůzi výboru dne 20. června 2006.
