PROPADNUTÍ VĚCI – § 55 – 56

– účelem je zneškodnit věc, která by mohla sloužit k dalšímu páchání TČ, ztížit pro daného pachatele podmínky k další trestné činnosti a odejmout mu prospěch ze spáchaného TČ – podle § 55 odst. 1 může soud prohlásit za propadlou: – věc, které bylo užito ke spáchání TČ – věc, která byla k spáchání TČ určena – jde o předchozí věci, ale dosud k trestné činnosti nepoužité – věc, kterou získal pachatel trestným činem nebo jako odměnu za něj – věc, kterou pachatel nabyl byť jen zčásti za věc získanou TČ nebo odměnou za něj, pokud není její hodnota zanedbatelná – zákon neomezuje propadnutí věci jen na úmyslné TČ; ale propadnutí věci, jež byla určena k spáchání TČ, nepřichází v úvahu u TČ z nedbalosti – propadnutí se vztahuje jen na věci náležející pachateli (§ 55 odst. 2) – tento trest je možné uložit vedle jiných trestů i samostatně; samostatně pouze tehdy, jestliže to TZ ve zvláštní části dovoluje a jestliže to k dosažení účelu trestu postačuje – vlastníkem propadlé věci se stává stát (§ 55 odst. 3) – na pachatele se hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile nabyl právní moci rozsudek, jímž byl trest uložen (§ 55 odst. 4) – tento trest je třeba odlišovat od ochranného opatření zabrání věci
– PROPADNUTÍ MAJETKU – § 51 – 52 – je možné ho vyslovit vedle výjimečného trestu – v jiných případech musí jít o uložení vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody, jenž soud ukládá za závažný úmyslný TČ, jímž pachatel získal nebo se snažil získat majet-kový prospěch (§ 51 odst. 1) – jinak ho lze uložit jen, pokud to TZ ve zvláštní části dovoluje (např. u účasti na zločinném spolčení; nedovolené překročení státní hranice; ohrožení bezpečnosti vzdušného doprav-ního prostředku a civilního plavidla;…) – lze ho uložit samostatně, i vedle trestu jiného – soud musí pečlivě zvážit okolnosti TČ, osobnost a poměry pachatele, i oprávněný zájem poškozených na náhradě škody – propadnutí jmění postihuje jmění celé nebo tu část, kterou soud určí; propadnutí se ne-vztahuje na prostředky / věci, jež jsou nezbytné k uspokojení životních potřeb odsouze-ného nebo osob, o jejichž výživu či výchovu je odsouzený povinen pečovat (§ 52 odst.1) – vlastníkem se stává stát (§ 52 odst. 3)