desaterec (dekasylab):

• typický pro jihoslovanskou lidovou epiku

• desetislabičný nerýmovaný verš trochejského spádu, se závazným mezislovním předělem po 4 slabice

blankvers:

• nerýmovaný pětistopý jamb, desetislabičný, založen na využití jambických stop, tj. má vzestupný spád
• při mužském zakončení má 10 slabik, při ženském 11
• ve starofrancouzském hrdinském eposu (Píseň o Rolandovi- 11. st.)
• pak vytlačen alexandrínem a nejvíce se rozvinul v literatuře anglické, kde je typickým veršem Shakespearovým, a vůbec anglického dramatu 16. st., v Shakespearových divadelním hrách s jistými odchylkami od normy, rozdíl spočívá v počtu slabik ve verši
• užívalo se ho v dramatu i v epice (Miltonův Ztracený ráj), od Lessinga byl i typickým veršem klasického dramatu německého, u nás Zeyer, Vrchlický

Shakespearův blankvers:

• nepravidelnosti v počtu slabik (v sylabismu): mezi 9- 14- uvolnění blankversu
• zachovává se 5 iktů a absolutní převahu mají verše 10 slabičné
• na citově exponovaných místech, zejména na konci scén přechází Shakespearův nerýmovaný verš ve verš rýmovaný, tyto rýmy bývají (jako normálně v anglické poezii) mužské, vyjímečně jsou dvojslabičné
• překladatelé: zachovávají sylabickou nepřesnost (J. Malý, J. J. Kolar, E. Saudek)
• J. V. Sládek zavádí sylabotónický verš podle zvyklostí české poezie, rýmované vrše na konci slova překládá jedenáctislabičným veršem

heroic couplet (hrdinské dvojverší):

• sdruženě rýmovaný desetislabičný verš vzestupného (jambického) spádu

• do češtiny bývá překládán někdy v původní sylabické podobě, ale jindy se nahrazuje veršem ženského zakončení (tedy jedenáctislabičným)