Paronomázie:
- hromadí se stejné začáteční morfémy (skleničko ty skleněná)
figura etymologica:
- spojení slova s jeho odvozeninou (podvedený podvodník)
kalambúr:
- z francouzského slova calembour = slovní hříčka
- zpravidla je tvořen záměnou významů stejně znějících slov
- úmyslně se zaměňují slova zvukově podobná za komickým nebo satirickým efektem
- např.:
Věnceslavo, dá ryby rybě lásku? Věnce! Slávo! Dary! Bary! Vítězslav Nezval
- hromadění podobných hlásek na konci slov se nazývá podle toho, o jaké hlásky a jejich kombinace jde:
- asonance: stejné vokály
- konsonance: stejné souhlásky
- homoioteleuton: opakování koncových slabik
- homoioptoton: opakování pádových koncovek
- polyptoton: opakování téhož slova v různých pádech
- anagram: přeházením písmen vznikne jiné slovo, jedno slovo je tedy skryto v jiném slově nebo sousloví
- akrostichon: počáteční písmena nebo slabiky veršů dávají slovo
- telestichon: poslední hlásky nebo slabiky ve verši dávají slovo
- mesostichon: prostřední hlásky nebo slabiky ve verši dávají slovo
- akroteleuton: spojení akrostichu s telestichem
- chronogram: některá písmena ukrývala letopočet
- palindrom: slovo dává smysl i při čtení nazpět (Anna)
- Figury vznikající opakováním týchž slov:
epizeuxis (řec. připojení):
- básnická figura, založená na opakování stejných slov za sebou ve verši nebo ve větě
- někdy se mezi opakující se slovo vkládá jiný výraz, nejčastěji spojka nebo příslovce
- epizeuxis posiluje významovou naléhavost opakovaného slova, podtrhává zvukovou a rytmickou působivost verše
- figura častá v hovorovém jazyce
- opakování téhož slova nebo skupiny slov v jednom verši nebo větě a to buď bezprostředně za sebou, nebo po vložení slova jiného
- „koulelo se koulelo“
- např.:
Jakživ nikdo neměl a nemá krásnější panenku než já, ona má, ona má, ona má jako dvě cibule pystíčky odulé. F. L. Čelakovský: Krásná Kordula (Ohlas písní českých)
Kdo to říká mezi námi, že jsme sami, sami, sami! J. V. Sládek: Nejsme sami (České písně)
