Sylabotónický verš daktylský

je to verš stopový
musí být realizovány všechny těžké doby, tj. není možné nepodložit některou těžkou dobu slovním přízvukem (na rozdíl od trocheje a jambu), v tom případě by se totiž ztratilo povědomí, že jde o daktyl
v klauzuli se mohou střídat úplné stopy s neúplnými- v zakončení
zakončení: daktylské, ženské i mužské
sylabické různotvary daktylu jsou v podstatě stejné jako u trocheje a jambu
rytmické variace: vznikají zejména uváděním jednoslabičných slov
z historického hlediska daktyl vlastně připravoval v české literatuře na konci 19. st. verš čistě tónický, a tím i verš volný
daktylské verše mohou mít předrážku (anakruzi)- nepřízvučná slabika na začátku metrické řady
na rozdíl od nestopového jambu není zde předrážka součástí metra, je to slabika, která se neúčastní na metrickém impulsu, jinými slovy stojí mimo vlastní metrickou řadu, taková předrážka je v českém verši možná jen v daktylu
někdy bývá uvnitř daktylského verše neúplná stopa
např. Ostrava, Koho bych miloval- Jan Neruda

Sylabotónický verš logaedický

takový verš, ve kterém se střídají různé stopy (pro češtinu padá zpravidla v úvahu střídání trocheje s daktylem), nikoli však libovolně, nýbrž podle určitého plánu- daktylotrochej
jiné povahy je daktylotrochej nelogaedický, tj. takový, kde střídání není pravidelné
zde jde o útvar, který již přechází k verši čistě tónickému, protože nositelem rytmu přestává být rozložení přízvuků při neměnném počtu slabik, ale stává se jím počet stop
daktylotrochejský spád mívá také volný verš a rytmizovaná próza
střídání daktylů s trocheji bylo příznačné pro český verš na konci 19. st., v této době vedl vývoj k verši volnému