Volný verš:
- prozodický systém, začal se prosazovat ve světové literatuře až koncem 18. st.
- upouští od využití přízvuku, počtu slabik i kvantity jako metrických impulsů
- směřuje k realizaci veršů o zcela rozdílném počtu slabik
- současně hodně používaný
- v poezii hojný koncem 19. st.
- protože jeho jedinou konstantou je na syntaxi nezávislé (tedy „volné“) členění jazykového projevu, má volný verš nekonečně mnoho různotvarů
- má- li mít estetickou účinnost, „volné“ členění se nesmí stát libovolným, tj. z členění na verš musí vyplývat významové kvality- např. přesahy mají význam pro báseň
- básníci často upouštějí od interpunkce
- někdy se ruší i psaní velkých písmen nebo se píší majuskule na začátku každého verše, nebo označuje graficky počátek verše verzálami
- verše různě dlouhé, rýmované i nerýmované
- metrickým impulsem je zde často intonace, ale na rytmickém uspořádání verše se také mohou podílet pauzy uvnitř verše a zejména na konci veršů
- často přesah (enjambement)-větný celek přesahuje z jednoho verše do druhého
- Tradiční veršové útvary.
oktosylab:
- osmislabičný rýmovaný verš trochejského nebo (ve verši zpěvním jambického) spádu typický pro staročeskou poezii (latinskou i českou)
- ve středověku nejoblíbenější verš přízvučné poezie latinské a téměř výlučný rozměr staročeské mluvní (recitační) poezie
- zpravidla rýmovaný, v české literatuře se vyskytuje jako verš čistě sylabický, trochejský i jambický
- Oktosylab trochejského spádu s asonancemi v sudých verších je národním veršem staré literatury španělské (Píseň o Cidovi)
- je znám i ze slovanského folklóru
