a) Podle dosahu výkladu

obecný – vztahující se na celou oblast působnosti normy.
kasuistický – vztahující se jen na určitý druh případů stanovených v normě.
individuální – vztahující se k individuálnímu případu.
Použití analogie v právu – aplikace práva podle analogie, pokud daný problém není normou upraven, ale najde se upravený případ velmi podobný (stejné znaky) – použije se jako analogie, hledá se také obecnější pravidlo, které by danou záležitost postihovalo;;; použití v občanském či obchodním právu, použití v trestním právu je zakázáno (aby byl čin trestným činem musí mj. mít znaky uvedené v trestním zákoně).
7. Právní vztahy, pojem, předpoklady, prvky, druhy. (kap. 5 v Teorii práva)
Subjektivní právo – souhrn oprávnění, odpovídajících právních povinností z konkrétního vztahu (např. smlouvy). Vztahy mezi subjekty jako nositeli subjektivních práv a odpovídajících právních povinností, jak vyplývají z objektivního práva, se označují jako právní vztahy (pojem). Pojem, předpoklady, prvky:
Právní vztahy lze definovat jako vztahy mezi lidmi či jejich organizovanými kolektivy, v nichž tito vystupují jako nositelé oprávnění a povinností stanovených právními normami. Vytvoření právních vztahů je prvním stupněm realizace práva, druhým je pak plnění povinností a využívání oprávnění, které tvoří obsah právního vztahu. Právní vztah existuje, jestliže: (předpoklady existence právního vztahu!!!)
je dána právní norma (normy), která určuje rozsah oprávnění a povinností subjektů právního vztahu
existují právně významné okolnosti, s nimiž právo spojuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu.
Tak ustanovení občanského zákoníku o smlouvě kupní samo o sobě ještě nevytváří právní poměry. Aby takový právní vztah vznikl, je třeba, aby konkrétní subjekty mezi sebou uzavřely kupní smlouvu. Právní norma tedy určuje podmínky vzniku, změny, zániku právního vztahu. Okolnosti, které způsobují vznik, změnu nebo zánik právních vztahů, a tím vyvolávají určité právní následky se nazývají v právní teorii právními skutečnostmi. (Pokud k právní normě přistoupí příslušné právní skutečnosti, vzniká nový právní vztah.)
Právní skutečnosti – skutečnosti, s nimiž právní normy spojují právní následky, zejména vznik, změnu a zánik subjektivních práv a povinností.. Rozlišujeme skutečnosti podle toho, jestli jsou volním nebo nevolním chováním subjektů pr. vzt. Zdali je toto chování v rozporu nebo v souladu s právními normami (právní chování, protiprávní chování) (skutečnosti právem aprobované, právem reprobované)