Občanskoprávní odpovědnost za jader. škody

Občanskoprávní odpovědnost za jader. škody :
Pro účely občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody se použijí ustanovení mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána (Vídeň. úmluva a Společný protokol týkající se aplikace Vídeň. a Pařížské úmluvy). Ustanovení obecných právních předpisů (obč. zákoník) o odpovědnosti za škodu se použijí jen tehdy, nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo tento zákon jinak. Ustanovení obec.pr. předpisů se použijí při stanovení rozsahu a způsobu náhrady jader. škody. Jadernou škodou je také škoda vzniklá vynaložením nákladů na nezbytná opatření k odvrácení nebo snížení ozáření nebo k obnovení původního nebo obdobného stavu životního prostředí, pokud byla tato opatření vyvolána v důsledku jaderné události a povaha škody to umožňuje.

Odpovědnost držitele povolení za jadernou škodu způsobenou každou jednotlivou jadernou událostí je omezena v případě a) jaderných zařízení pro energetické účely, skladů a úložišť vyhořelého jaderného paliva, určeného pro tato zařízení, nebo jaderných materiálů, vzniklých zpracováním tohoto paliva, na částku 6 mld. Kč, b) ostatních jaderných zařízení a přeprav na částku 1,5 mld. Kč. Držitel povolení je povinen sjednat pojištění své odpovědnosti za jadernou škodu pokud není stanoveno jiné finanční zajištění pro případ odpovědnosti za jadernou škodu. Pojistná částka v případech podle písm. a) nesmí být nižší než 1,5 mld. Kč, v případech podle písm. b) nižší než 200 mil. Kč.

Stát poskytuje záruku za uspokojení přiznaných nároků na náhradu jaderné škody, pokud nejsou uhrazeny z povinného pojištění nebo jiného stanoveného finančního zajištění, a to do částky 6 mld. Kč po vyčerpání plnění pojistitele v rozsahu 1,5 mld. Kč v případech zařízení písm. a), 1,5 mld. Kč po vyčerpání plnění pojistitele v rozsahu 200 mil Kč v případech zařízení podle písm. b).
Právo státu jako ručitele na postih za uspokojení přiznaných nároků na náhradu jaderné škody vůči držiteli povolení není dotčeno.
Právo na náhradu jaderné škody se promlčí, jestliže nárok na její náhradu nebyl uplatněn ve lhůtě tří let ode dne, kdy se poškozený o události, která vedla k jaderné škodě, a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však ve lhůtě deseti let ode dne vzniku takové události, popřípadě po uplynutí platnosti pojištění, pokud byla platnost pojištění delší.