Obecná charakteristika práva ES
Obecná charakteristika práva ES:
Vztah mezi pr. úpravou Společenství a čl. států je založen na zásadě nadřazenosti práva ES – z ní vyplývá, že:
– existuje-li společná pr. úprava, je vnitrostátní pr. úpravě nadřazena a je pro čl. stát závazná
– vnitrostátní pr. předpisy, které jsou v rozporu s právem Společenství, nelze aplikovat
– zásada lex posterior derogat priori se ve vztahu práva Společenství a vnitrostátního práva nepoužívá – vnitrostátní pr. úprava nemůže měnit nebo rušit ustanovení práva Společenství
– pr. předpisy Společenství předem vylučují přijetí nových vnitrostátních předpisů, které by s nimi byly v rozporu
– spr. orgány čl. států jsou povinny zajistit plnou aplikaci norem práva Společenství
– soudy a spr. orgány nemohou aplikovat ta ustanovení vnitrostátního práva čl. států, která jsou v rozporu s právem Společenství
Význam práva živ. prostředí Společenství:
Římská smlouva stanoví, že činnost Společenství má tyto cíle:
– udržování, ochranu a zlepšování kvality živ. prostředí
– ochranu lid. zdraví
– šetrné a racionální využívání přír. zdrojů
– podpora mez. opatření čelících regionálním a celosvět. problémům živ. prostředí
V rámci Společenství existuje řada problémů živ. prostředí, které mají nadnárodní povahu a nelze je řešit jen na úrovni národní či regionální (znečištění Baltu, Sever. moře, ovzduší atd.). Společenství může často zasahovat účinněji než jednotlivé státy samostatně (to se týká nejen výše uvedených případů, ale i takových otázek, jako jsou společné standardy kvality výrobků, jednotné emis. limity pro prům. odvětví atd.). Činnost Společenství je nezbytná i v případech, kdy čl. státy používají vlastní opatření k ochraně živ. prostředí. Tato opatření mohou komplikovat volný pohyb zboží, fungování vnitř. trhu, mohou některé státy znevýhodňovat.
