KONSTRUKCE SKUTKOVÝCH PODSTAT TČ Z HLEDISKA ZAVINĚNÍ
– § 3 odst. 3 – k trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li zákon výslov-ně, že postačí zavinění z nedbalosti è pokud tedy není uvedeno, o jakou formu zavinění jde, musí jít o úmyslné zavinění; zákon přesto pro větší srozumitelnost často uvádí výslovně znak „úmyslně“ nebo „v úmyslu“ – ve zvláštní části se většinou nerozlišuje mezi oběma druhy úmyslu a nedbalosti X výjimka – činy v § 255a a 256c jsou kriminalizovány jen pokud jsou spáchány úmyslně nebo z vědomé nedbalosti – naopak o okolnostech podmiňujících vyšší trestní sazby a o okolnostech přitěžujících platí opačná zásada è není-li stanoveno jinak, stačí tu zavinění z nedbalosti – § 6
– OMYL – neshoda pachatelova „vědění“ (jeho vnímání, jeho představy) se skutečností; pachatel si buď vůbec neuvědomil nějakou skutečnost nebo o ní měl nesprávnou představu – rozlišujeme omyl skutkový (otázky, zda je platidlo padělané, zda jde o věc cizí,…) a omyl právní (otázky, zda je čin trestný, jaká je trestní sazba,…) – další rozlišení: omyl negativní (člověk nezná okolnost podmiňující trestní odpovědnost) a omyl pozitivní (někdo se mylně domnívá, že taková okolnost tu je) è podle toho, o jakou formu omylu jde, nastávají různé důsledky pro trestní odpovědnost pachatele:
